Podle nedávného prohlášení litevské vlády bude běloruská potaš zakázána v celé zemi od 1. února 2022. Jak toto ukončení tranzitu potaše ovlivní hospodářství Běloruska a Litvy?
***
Potašová hnojiva Běloruska jsou pro zemi velmi významným vývozním artiklem, protože pro ni představují zásadní zdroj devizových příjmů. Podle zpráv Národního statistického výboru vydělalo Bělorusko v roce 2020 vývozem potašových hnojiv 2 410 311,5 tisíc dolarů. To představuje 8 % celkového objemu běloruského exportu a asi 4 % HDP země (60,3 miliardy dolarů). Litva hraje klíčovou roli ve vývozu běloruské potaše, protože většina produktů společnosti Belaruskali se přepravuje přes přístav v litevské Klaipedě. To je důvod, proč rozhodnutí litevské vlády odmítnout tranzitní přístup k běloruské potaši od 1. února 2022 zasáhne její ekonomiku.
Ztráty nebudou mít vliv na Belaruskali:
Bělorusko obvykle dostává 2–3 miliardy dolarů z vývozu potaše, ale nedávné ukončení dohody o tranzitu ze strany Litvy povede ke ztrátě 80 % očekávaného příjmu. To nakonec sníží růst HDP o 1-2%. Katerina Bornuková, akademická ředitelka BEROC (Kyjev), navíc analyzovala, že ztráty budou způsobeny současně různými oblastmi, od chemického průmyslu, velkoobchodu, běloruských železnic atd.
Hodně záleží na pozici Ruska:
Zranitelná pozice Běloruska způsobila, že se jejich zrak obrátil k Rusku, poslednímu a konečnému zachránci Běloruska. Proto se pro ni po uzavření litevského přístavu Klaipeda stalo zcela zásadním hledat jiné alternativní cesty pro překládku potaše. Ale na rozdíl od toho se Rusko v této věci nevyjádřilo jasně a stále se zdržuje otevřeně postavit se na něčí stranu. Vladimir Putin navíc prohlásil, že Rusko se stane oportunistou v mezinárodním obchodu s hnojivy a vydělá peníze využitím tržních podmínek.
Kromě toho měl Putin 13. ledna také schůzku s generálním ředitelem Uralchemu Dmitrijem Mazepinem, její závěry však nebyly zveřejněny, ale lze předpokládat, že pokud se v jejich rozhovoru stane něco pozitivního, problém to ještě znásobí. Běloruska. Uralchem drží 80% akcií Uralkali a je největším konkurentem Belaruskali. Současné zmatky Ruska mezi Litvou a Běloruskem navíc vzbuzují obavy pro Bělorusko, protože Rusko neučinilo žádné prohlášení ani oficiální prohlášení o pomoci Minsku dostat se ze současné krize.
Na druhou stranu trh zaplavuje několik obav ze strany politicky exponovaných lidí. Pavel Slyunkin, analytik Evropské rady pro zahraniční vztahy, pevně věří, že Belaruskali by nyní mělo jít do severoruských přístavů na vývoz potaše, protože všechny ostatní přístavy jsou v regionu Uralkali obsazeny. V závislosti na budoucím politickém scénáři se může stát, že dojde k dohodě mezi Běloruskem a Ruskem, která uvolní některé ruské přístavy pouze pro Bělorusko, což bude stát miliony eur.
V reakci Counter Igor Udovitsky, majitel terminálu BKT, Klaipeda, doporučil Minsku, aby podal žalobu k prokázání nezákonnosti ukončení. Rozhodnutí minské arbitrážní rady bude závazné pro všechny konkurenční strany a soudy, takže Litva bude muset obnovit tranzitní přístup.
Přesměrují Bělorusko a Rusko potaš?
V srpnu 2021 šéf běloruského ministerstva dopravy Alexej Avramenko prohlásil, že Bělorusko je připraveno využít přístavy v Leningradské oblasti a Murmansku k vývozu potaše do asijské oblasti, pokud Litva v krátké době odmítne zajistit tranzitní přístup. Zákaz uvalený na Bělorusko od 1. února 2022 je vedl k tomu, aby vyhledalo ruskou pomoc, ale přesto se Rusko v této věci jasně nevyjádřilo. Neřeklo, zda to Bělorusku pomůže, nebo ne? A pokud se tak stane, bude taková změna orientace potřebovat čas, aby se napravily problémy spojené s překládkou. Kromě toho bude také zapotřebí nějaký čas navíc, než budou vyřízeny všechny právní aspekty týkající se toho, jak bude vývoz a překládka probíhat, přičemž identita společností zapojených do těchto operací bude zachována v tajnosti. Utajení ochrání společnosti před jakýmkoli evropským a americkým útokem, analyzoval Sergey Kondratyev, zástupce vedoucího ekonomického oddělení Institutu energetiky a finanční nadace.
V této změně orientace je také několik překážek. Zvětšená vzdálenost z Klajpedy do ruských přístavů také zvýší platby provozovatelů vagonů za překládku, což nepříznivě ovlivní zisk Běloruska z prodeje potašových hnojiv. Vzdálenost do Usť-Lugy je 55krát delší, do Murmansku – 3,3krát, řekl Vladimir Savčuk, zástupce generálního ředitele Institutu pro problémy přírodních monopolů (IPEM). Navíc v Rusku je nedostatek přístavních zařízení pro vývoz hnojiv, kvůli čemuž samotné ruské společnosti využívají přístavy pobaltských zemí. To je důvod, proč Bělorusko bude muset zakoupit sloty rezervované ruskými společnostmi v ruských přístavech. Sergey Kondratyev dodal, že to pro Belaruskali nebude nákladná záležitost, protože desítky milionů eur ročně nejsou pro společnost příliš velké číslo, když mám na mysli rozsah jejich podnikání.
„Bělorusko a Uralkali si možná znovu podají ruce: Igor Udovitsky
Cesta Belaruskali z Běloruska do ruských přístavů však nebude jednoduchá; bude muset překonat několik kurzů jako Uralkali a další protistrany. Pro přilákání kupujících se od společnosti Belaruskali očekává, že poskytne výrazné slevy. Igor Udovitsky, litevský obchodník, se proto silně obává, že Belaruskali bude muset udělat „mnoho kompromisů“ s Uralkali, což může také brzy vyústit ve sjednocení obou. Dříve oba spolupracovali, ale přerušili vazby po skandálu z roku 2013, ve kterém Uralkali vyčítal pracovníkům společnosti Belaruskali potaš za dumping.
Čas na experimentování
Bělorusko může navíc po litevském ukončení tranzitu potaše podniknout různé experimenty, například dodávky potašových hnojiv do Číny. Totéž se stalo také v roce 2020, kdy běloruská potašová společnost dodávala potašová hnojiva do Číny přes Severní námořní cestu, na rozdíl od předchozích cest po baltských přístavech a Suezském průplavu. Kolem toho visí domněnky, že Bělorusko bude pravděpodobně opět dodávat potaš do Číny prostřednictvím vlaků, což zvýší náklady na dopravu. Zvýšení cen potašových hnojiv však může snadno nést dodatečné náklady. Kateřina Bornuková dodala, že nyní vše závisí na dostupnosti vlaků, které nebudou kompenzovat objemy dodávané přes litevské trasy. Inteligentní Čína se navíc těší na to, že využije uvalených sankcí a bude tvrdě vyjednávat při podpisu nové smlouvy s Běloruskem v důsledku vypršení platnosti té předchozí, která skončila loni v prosinci.
Přímé a nepřímé ztráty
Sergej Kondratyev také upozornil na přímé a nepřímé ztráty, kterým bude Bělorusko čelit. Přímé ztráty jsou samozřejmě desítky milionů eur v důsledku ukradení tranzitního přístupu, ale hlavní příčinou obav by byly nepřímé ztráty. Sankce uvalené EU a ukončení tranzitu Litvou situaci výrazně zhoršily. Ukončením zůstalo Bělorusko s Ruskem jako jedinou dostupnou možností pro překládky potaše, kvůli čemuž tento promarnil příležitost požadovat od Moskvy atraktivnější nabídky.
Nepřímé ztráty ročně mohou dosáhnout 80–100 milionů eur, což bude působit jako finanční tlumič ekonomiky Běloruska. Kromě toho sankce Evropské unie přiměly Bělorusko překládat svůj exportní náklad pouze přes ruské přístavy. Tomu napomáhají špatné vztahy s Ukrajinou a neochvějná podpora pobaltských zemí sankcím EU. Sergej Kondratyev také zdůraznil, že hodnota ruských přístavů vzrostla, protože to je jediná cesta, která zbývá pro vývoz běloruského potaše. Společnosti odpovědné za provozování této trasy mohou od ní požadovat atraktivnější podmínky s ohledem na jejich rizika.
Pohled Litvy
Kromě Běloruska toto ukončení těžce utrpí také Litva. Po odchodu Belaruskali ztratí status velké tranzitní velmoci, který si udržela i po značné části ruských nákladů v 2000. letech. Země si navíc sama není jistá, zda se v zemi po 1. únoru 2022 přestane vozit běloruská potaš, jak nad tím své dilema vyjádřil sám litevský ministr dopravy Marius Skouodis. Podle něj lze k účinnému zastavení dojít až po sankcích uvalených EU. A konečně, špatné vztahy země s Čínou povedou ke ztrátám při překládce a omezí ji pouze na domácí potřeby litevské ekonomiky, která je velmi malá.
Litevská centrální banka vypočítala ztráty
Uprostřed otázky sankcí přišla Litevská centrální banka s odhadem, že zastavení běloruského toku komodit bude mít za následek 0,9% pokles HDP země za tři roky.
Stejný názor sdíleli hlavní ekonom Swedbank Nerijus Mačiulis a Ione Kaländene, vedoucí oddělení výzkumu a analýzy Agentury pro rozvoj podnikání Versli Lietuva. Bývalý věřil, že kvůli ztrátě tranzitu bude růst hrubého domácího produktu v roce 2022 pomalejší. Zpomalení růstu však bude mírné a bude činit 0,2-0,3 %. Plánovaný růst ekonomiky proto snadno kompenzuje krátkodobý propad. Uvedl, že ztrátu budou sdílet různé státem financované instituce, jako je lotyšská železniční společnost, přístav Klaipeda a několik dalších společností. O část příjmů samozřejmě státní rozpočet přijde, ale žádný výrazný makroekonomický efekt to nebude.
A Lone Kalandene se domníval, že ačkoli objem přepravy hnojiv Belaruskali v Litvě je obrovský, vzniklé ztráty budou snadno kompenzovány, protože přední přepravní společnosti jsou ve vlastnictví státu. To bude mít za následek trochu větší zátěž pro státní rozpočet, ale ochrání litevskou ekonomiku.
Přístav Klaipeda bude čelit potížím.
Algis Latakas, ředitel přístavu, zastával názor, že zastavení tranzitu běloruských komodit by přístavním společnostem i přístavnímu úřadu způsobilo těžké škody, které nelze rychle kompenzovat. Proto žádá o pomoc jak přístavním společnostem, tak přístavním úřadům.
Igor Udovitsky, litevský podnikatel, se také domníval, že náhlé ukončení tranzitního přístupu by mělo za následek miliardy eur, přímé ztráty pro Litvu, protože přes Litvu a přístav Klaipeda každý měsíc prochází 1 milion tun potaše. Podle jeho výpočtů bude ztráta kontraktu s Belaruskali mít za následek celkovou škodu více než 1 miliardu eur. Vyčíslenou ztrátu zmínil i na svém Facebooku. Až dosud byl přístav Klaipeda lídrem v překládce nákladu v pobaltských státech a patřil mezi 5 nejúčinnějších přístavů v pobaltské pánvi.
Status, kterého Klajpeda dosáhla na pozadí průmyslové krize v Lotyšsku a nedostatku nákladu ve východním Baltském moři, bude znovu obtížné dosáhnout.
Šéf Asociace litevských námořních nakládacích společností Vaidotas Šilejka rovněž podpořil pana Igora Udovitského a vyjádřil nezastupitelné postavení běloruských hnojiv pro Klaipedu. Přístav podle něj přijde o zhruba 10 milionů tun nákladu ročně, což nepochybně otřese celým přístavem Klaipeda a podniky působícími na jeho území. Při ztrátě tak významného množství nákladu budou přístavní společnosti potřebovat více než rok, aby přeorientovaly své aktivity, protože v tuto chvíli nejsou k dispozici žádné alternativy. Ukončení bude mít navíc rozsáhlé důsledky v různých oblastech a bude představovat geopolitické výzvy a změny v globálních makroekonomických trendech.
Auditorská a poradenská společnost Ernst & Young také odhadl, že v roce 2019 byl v důsledku překládky běloruského nákladu v přístavu Klaipeda rozpočet země doplněn o 155 milionů eur (to je 1,4 % všech příjmů). Na konci roku 2019 bylo v přístavu přeloženo 14,1 milionu tun běloruského nákladu (30,5 % z celkového obratu nákladu), v roce 2020 – 15,6 milionu tun (32 % z celkového obratu nákladu). Kromě toho zpracování Fertilizers of Belaruskali představovalo 25,5 % roční překládky v Klaipedě. Podle předběžných zpráv ředitelství přístavu představovaly v roce 2021 toky komodit z Běloruska asi 30 % veškerého nákladu.
Lotyšské železnice čekají na pokuty a snížení zisku
Toto politické manévrování pobaltských zemí bude stát Litvu také draho. Zastavení tranzitu společnosti Belaruskali bude vážným problémem i pro litevské železnice, protože to byl jejich cenný zákazník. Společnost může ztratit více než 20 % toku komodit.
Na konci roku 2021 Mantas Bartuška, který byl v té době šéfem lotyšských drah, uvedl, že společnost přijde o 60 milionů eur ročních příjmů a celý logistický řetězec jako celek – více než 100 milionů eur .
Bývalý litevský premiér a předseda Demokratické strany Seimas v Litvě Saulius Skvernelis se domnívá, že škody pro litevskou ekonomiku v důsledku porušení smlouvy o tranzitu hnojiv Belaruskali přes území republiky mohou dosáhnout „ od jedné do několika miliard eur." Řekl také, že litevské dráhy budou muset zaplatit pokutu 600 milionů za porušení smlouvy s Belaruskali.
Sergej Kondratyev komentoval Skvernelisovo prohlášení: „600 milionů je velmi, velmi vysoké číslo. Existuje možnost, že se litevské dráhy pokusí před touto pokutou nějak ochránit tím, že ji napadnou například u soudu nebo získají ochranu od vlády.“
Předpokládejme, že problém přetrvává déle po dobu 2–4 let. V takovém případě budou muset Litevské železnice výrazně omezit rozsah svých aktivit: propustit personál, snížit investice a možná dokonce zvážit zachování určitých úseků tratí, po kterých nebude poptávka.
„Nevíme, jak daleko věci mohou zajít. Proto pro litevské železnice nemusí být účinek zastavení tranzitu pociťován právě tady a teď. Ano, bude méně nákladu, ale společnost má rezervu finanční síly, aby nějakou dobu vydržela. Ale v horizontu 2-3 let mohou být ztráty desítky milionů eur, pokud mluvíme o ziscích, a stovky milionů eur, pokud mluvíme o příjmech, s přihlédnutím nejen k Belaruskali, ale obecně ke všem Běloruský tranzit, včetně dováženého nákladu. Pro Litevské železnice to může být velmi vážná rána, po které bude pravděpodobně pro společnost těžké se vzpamatovat nebo alespoň hrát ve stejné váhové kategorii,“ řekl Kondratyev.
Obecně se drtivá většina odborníků shoduje na jednom – „tranzitní válka“ nepřinese vítězství nikomu a obyčejní lidé se stanou „obětí“ v geopolitické konfrontaci států.
Negativní ekonomické důsledky zastavení tranzitu jsou zřejmé, že obě strany budou trpět stejně. Dotkne se to stejnou měrou jak ekonomik, soukromých i veřejných společností, tak vedoucích představitelů podniků i běžných pracovníků.
Jako sociální vědec může každý dojít k závěru, že oba budou muset přijít k jednacímu stolu, aby setřeli prach nedůvěry. Dřív to udělají, tím lépe pro oba. Populární bývalý premiér Indie, pan Atal Bihari Vajpayee poznamenal: „Můžete změnit svého přítele, ale nemůžete změnit svého souseda, můžete změnit svou historii, ale nemůžete změnit geografii“
